Není šalvěj jako šalvěj, bílá šalvěj čistí, lékařská léčí, zářivá zdobí

Bílá, černá, lékařská, muškátová, zářivá, divotvorná, španělská… Celkem rod Salvia zahrnuje po světě asi 900 variací, většina z nich roste v tropech. Jen ve Spojených státech je známo přes 40 planých druhů. Mezi nimi i širokolistá bílá šalvěj (Salvia apiana), dnes snad nejoblíbenější očistné vykuřovadlo vůbec. Roste na západním pobřeží, kalifornští Indiáni s ní vykuřovali dávno v dobách předkolumbovských a byla pro ně posvátná.

“Naše” šalvěj lékařská (Salvia officinalis) sice tak pěkně nevoní, ale vždy byla jednou z nejpoužívanějších bylinek Evropy.
Šalvějový čaj se pil po staletí jako běžný nápoj, předchůdce čaje a kávy, i jako lék na mnoho neduhů včetně křečí, ochrnutí, vyčerpání i moru. Znali ji staří Řekové a Římané, středověké babky kořenářky i keltští druidi. A semínka chia, dnes tak populární mezi příznivci zdravé stravy, též pochází ze šalvěje, šalvěje španělské (Salvia hispanica).

Semínka šalvěje španělské

“Touhou šalvěje je učinit člověka nesmrtelným.” středověká legenda

“Jak může zestárnout člověk, který má na své zahradě šalvěj?” starověké úsloví

“Ten, kdo chce dlouho, ba na věky žít, v měsíci květnu jen šalvěj smí pít.” lidová pověra

K šalvěji přičichl Šalamoun i Ludvík XIV.

Jména rostliny – rodové “Salvia”, anglické “sage” i české “šalvěj” – pocházejí z latinského “salvia / salvare” neboli “zachráním / uzdravím”. Ano, tahle nenápadná šedavá bylinka vždy byla váženou léčivkou i rostlinou ochrany a očisty. Ovšem je možné, že šalvěj z historických dob není ta naše dnešní – lékařská. To jen pro pořádek.

Bible zmiňuje šalvěj jako jednu z bylin, které použil Šalamoun k očistě chrámu. Pro Římany byla bylinou s blahodárnými účinky na většinu nemocí. Byli přesvědčeni, že má schopnost život zachraňovat i utvářet. Šalvěj zde byla zasvěcena nejvyššímu božstvu a trhali ji rituálně pouze kněží. Řekové věřili, že zlepšuje fungování těla i ducha a i tady byla bylinou vládce všech bohů Dia.

Dvořané Ludvíka XIV. popíjeli šalvějový nálev pro co nejdelší život. Šalvěj lékařská coby léčivá rostlina je zmiňována v Německu již v Kapitulách Karla Velikého. Pěstovala se v klášterních zahradách jako mnoho dalších bylin a na jejím rozšíření měl velkou zásluhu švýcarský klášter sv. Gallena.

Šalvěj na másle

Šalvěj se hodí i do kuchyně

U nás nejrozšířenější a běžně se vyskytující šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je hluchavkovitý polokeř ze Středozemí. Kam ovšem podle některých autorů možná doputoval v antice z Asie. Roste jako trvalka, má ráda slunné polohy a lehké suché dobře propustné půdy. Typickým znakem jsou podlouhlé listy jakoby plstnaté s výrazným žilkováním. Nezaměnitelná je kromě vůně i chuť šalvěje. Což využívají někteří kulinářští experti.

Bílá šalvěj – očista podle Indiánů

Vykuřovací svazek bílé šalvěje

Kouř je všeobecně s indiánskými kulturami spojován – dýmka míru, kouřová znamení, očistné a rituální vykuřování… Kouř podle tradic rozšiřuje mír a uzdravení, je dobrým průvodcem modliteb a díkůvzdání.

Vykuřování bílé šalvěje šíří uklidňující léčivou sílu, rostlina sama je pro Indiány pomocníkem při obřadech. Pomáhá zachovávat mírumilovnou atmosféru a schopnost komunikace.

Klasické směsi severoamerických Indiánů obsahovaly kromě bílé šalvěje i šalvěj černou, pelyněk (Artemisia sp.) a určité druhy jalovce (nazývané cedary – Juniperus sedona).

Tyto a další druhy bylin se nejčastěji svazovaly do svazečků a po usušení pálily. Jejich vonný dým sloužil k očištění míst rituálních i obytných.

Květová esence rozvazuje jazyk

Bílá šalvěj uvolňuje hrdlo

Velice zajímavý popis působení šalvěje bílé jsem našla v knize Léčivé květy Diane Steinové. Tato americká léčitelka vytvořila svůj vlastní systém práce s květy a kameny inspirovaný Dr. Edwardem Bachem a jeho květovými esencemi.

Esence z bílé šalvěje je úzce napojená na hlas a hrdlo, pomáhá sebevyjádření a prosazení vlastních potřeb, podporuje kreativitu. “Rozvazuje jazyk”, zmenšuje trému a nesmělost, uvolňuje “knedlík v krku”. Ženám, kterým celý život říkali, že mají být zticha, dovolí se konečně volně projevit.

Do krku, na vlasy i do podpaží

Typické šalvějové žilkování listů

Nálev z listů je vhodný při průjmech, špatném trávení, revmatismu, anemii, menstruačních potížích, na snížená horečky a při nachlazení. Výborně funguje na kašel, při bolestech v krku a na nateklé lymfatické žlázy. Snižuje nadměrnou sekreci v organismu – působí proti pocení, brání zvýšené tvorbě hlenu, vysušuje boláky, zastavuje krvácení. Může se použít na kloktání při aftech a krvácení dásní.

Působí na nervový systém. Při depresích a nervozitě zklidňuje. Pila se při půstech k pročištění těla i mysli. Má zvláštní schopnost odstraňovat emocionální bloky z mysli a podporovat její klid a jas. Zklidňuje srdce.

Mnohostranné využití má též zevně – na pleť při ekzémech, akné, poranění, bodnutí hmyzem. Z nálevu lze připravit pleťovou vodu, má stahující a čistící účinky. Přidává se do deodorantů a podporuje růst vlasů.

POZOR: šalvěj by se pro svůj vysoký obsah a složení účinných látek neměla vnitřně používat dlouhodobě a ve velkých dávkách.

Libochovický Jánský oheň

Zářivá šalvěj opravdu připomíná oheň

Šalvěj zářivá (Salvia splendens) je původně doma v jihobrazilských pralesích. Zde se vyskytuje v podobě rozkladitého keře majícího v oblibě stín. Jak se z ní stala výrazná letnička, hvězda záhonů českých zahrádkářů? Zde, jako mnohokrát v historii, vstupují do botaniky Češi. Začátkem 2. poloviny 20. stol. se této rostliny ujal profesor genetiky Přírodovědecké fakulty UK Karel Hrubý a věnoval jí velkou část svých studií. Pod jeho vedením vzniklo 23 barevných odchylek, mezi nimi i zářivě rudý Libochovický Jánský oheň. A tak teď šalvěj září nejen na českých záhoncích, ale pronikla i do světa.

Zamyšlení s vůní šalvěje

Éterický olej ze šalvěje lékařské je pro mne jedním z nejsilnějších. Mám k němu velký respekt. A více než dva roky jsme k sobě hledali cestu. U této výrazné bylinné vůně s mnoha léčivými účinky mám vyloženě pocit, že to byla ona, kdo mi dovolil s ní pracovat. Ano, jsem asi ovlivněná mým oblíbeným bylinářem Storlem a jeho jedinečným přístupem k rostlinám. Zjednodušeně říká, že pokud je člověk připraven, bylinka si ho najde.

Nádherný květ šalvěje muškátové

Taky si velmi dobře pamatuji masérský příběh z knihy Roberta Tisseranda Aromaterapie pro každého, kdy po masáži olejem se šalvějí měl euforické pocity jak klient, tak terapeut.

A sama jsem něco podobného zažila, byť v lehké formě. To když mne jedna moje stálá klientka před masáží vyprávěla o zajímavých snech, co má. Záměrem namíchané masážní směsi bylo, aby sny pokračovaly. Bavila jí ta noční dobrodružství. Tak jsem přidala šalvěje – lékařskou i muškátovou. A ono to fungovalo. Domů jsme šly obě trochu zmámené.

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka a Pixabay.

Zdroj článku:

Zdroje a literatura:

  • VĚTVIČKA, Václav a Erich VÁCLAV. Mahagon, měsíček a špenát: exotické rostliny v našem životě. Třebíč: Akcent, 2009. ISBN 978-80-7268-676-6.
  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • STEIN, Diane. Léčivé květy. Praha: Volvox Globator, 2013. ISBN 978-80-7207-893-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN 978-80-7336-606-3.
Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality, ČLÁNKY a jeho autorem je vložíl. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.